Majetní, kteří bez úhony přestáli válku, popřípadě na ní vydělali, především v Americe vzrůstající vliv mafie a jejích zisků, rychlé bohatnutí šikovným investováním na burze, vznik nových společenských vrstev, a tím pádem i rozvoj průmyslu, stavebnictví, umění, to vše bylo v příkrém rozporu s vrstvami chudých, jejichž řady se rozšířily ještě po krachu burzy na Wall Street. Nicméně lavina radostného třeštění z konce války, představa, že už se nikdy nebude nic podobného opakovat, a že teď je čas radovánek, zachvátila na několik let celý svět. Tančil se charleston, swing, nově vstoupil na hudební scénu jazz, Hollywood zažíval zlatý věk, z dam se stala hubená rozdováděná stvoření s hladkým krátkým účesem na kluka označovaném jako garcon (chlapec).

Vášnivá, rozmarná a přitom i temná doba se nevyhnula ani nám. I my jsme tu propadli opojnému pocitu, že teď nastává nový věk, lepší a krásnější. Ostatně právě rozvoj kinematografie přinášel nekonečné množství snů, k jejichž vytváření přispívaly i tehdejší hvězdy - namátkou Adina Mandlová, Lída Baarová, Hugo Haas, Oldřich Nový, Hana Vítová, Vlasta Burian a mnoho dalších. I oni se podíleli na tvorbě a propagaci imaginárního světa, který ovšem leckdo neustál a skončil jako troska.

Laskavou tvář té doby lze vidět například ve zfilmovaných Hrabalových Postřižinách - symbolem dvacátých let totiž bylo: zkracovat, zkracovat a zase zkracovat. A tak paní správcová zkrátí vlasy podle tehdy populární tanečnice Josephine Bakerové, i sukně podle nejnovější módy. Údajně ta móda zkracování zašla tak daleko, že se spodní okraj sukně dostal až skoro nad kolena!
Jak známo, zkracovaly se i vzdálenosti: přispěl k tomu telefon, rádio a automobil. Tyto výdobytky civilizace totiž začaly nacházet spolu s bohatnoucími třídami čím dál větší uplatnění.

Naopak módní silueta se spíše natahovala. Dámy podstupovaly odtučňovací kúry, aby se vešly do linie typu I - tedy štíhlá tyčka pokud možno bez prsou a boků, s krátce zastřiženým, rovným účesem. Co ubraly na svém objemu, přidaly na špercích. Pánové přešly zvolna od fraku ke smokingu a denní móda se celkově proměnila k více sportovnějšímu ladění. Koneckonců, jezdit v bugatce v krinolíně by se asi moc dobře nedalo. Se stále rychlejším životním tempem přicházely na řadu také sporty, oblíbené bylo například závodní veslování, tenis, běh...

Ženy se více uplatňovaly i v různých povoláních, už nebyl takový problém, aby některá z nich byla lékařkou či právničkou, ale i živnostnicí a podobně. Do jejich šatníků se také postupně vetřely kalhoty, které, původně jen na doma, si postupně získaly nadvládu už navždy. Během těch dvaceti let toho svět ve své proměně stihl mnoho. Vzestupy a pády, bohatství i chudobu, zdravý životní styl i drogová opojení, korupci, prohibici, inflaci, pád burzy, a s tím i krach firem, bank a nárůst sebevražd... a počátek druhé světové války. A přesto na tuto dobu vzpomínají jak mnozí pamětníci, tak o ní sní i ti, kteří ji už nezažili. Možná, že svět během těch dvaceti let tak krásně šílel ne proto, že by mu už nic nebezpečného nehrozilo. Možná právě proto, že někde uvnitř každý nepatrně cítil, že ještě něco stále visí ve vzduchu. Že právě minulá válka ještě není tou poslední...

Architektura

V různých zemích se postupně profilovaly různé směry, které ale nepostrádaly shodné prvky. Ve Francii to byl vliv Le Corbusiéra, v Německu Bauhaus, v Holandsku De Stilj, v tehdejším Sovětském svazu konstruktivismus, u nás okruh lidí kolem časopisu Stavba a avantgardního kruhu umělců Devětsil. Tyto tendence nakonec splynuly v jediný směr, nazvaný prostě funkcionalismus. Jeho název byl odvozen od představ, které měla moderní architektura splňovat: tedy že stavba a její vnější i vnitřní uspořádání mají být plně podřízeny svému účelu, okrasné prvky, tolik populární v secesi, jsou potlačeny, protože jsou zbytečné. Zásady funkcionalismu byly vyhlášeny v roce 1928 na Mezinárodním kongresu moderní architektury.

Vznikají hranaté, geometrické stavby, které však nepostrádají eleganci a originalitu. Ať už jsou to tovární haly nebo soukromé vily, popřípadě hotely, admninistrativní budovy nebo obytné domy. V Praze existuje mnoho funkcionalistických staveb, nejznámějšími jsou například Veletržní palác, Černá růže s pasáží na Příkopech, vilová čtvrť Ořechovka spolu s proslulou vilou dr. Müllera, kterou pro něj postavil architekt Adolf Loos, Barrandovské terasy nebo třeba Thomayerova nemocnice v Krči.

Umění a literatura

V průběhu oněch dvaceti let se zrodil originální styl, souhrnně nazývaný art deco. Orientoval se zejména na užitné předměty. Od šperků a sošek, přes čajové či kávové konvice a další nádobí, příbory, nábytek, látky, tapety... Šlo o to zahrnout do stylové podoby co největší množství předmětů, které si již mohl dovolit každý. Díky rozvoji průmyslu bylo možné vytvořit jeden originální drahý návrh a následně jeho podstatně levnější kopie. To umožňovalo, aby co nejširší vrstvy lidí měly možnost pořídit si vybavení domácnosti, které je na vysoké estetické úrovni. Vkus, elegance, styl se odrážely v každém denodenním rituálu, jedno zda popíjíte čaj nebo třeba jdete pro rohlíky. I přesto, že art deco do značné míry vycházelo ze secesních motivů, vytvořilo zcela osobitý přístup k dekoru. Ten byl zjednodušen, namísto květinových motivů byl upřednostněn geometrický vzor nebo motiv zvířecí či lidská postava. Nicméně tento dekor se projevoval ve všem. Cukřenka, vitráž v okně, brož, lampa, soška, křeslo, koberec, náušnice, na cokoliv se člověk zaměřil, to bylo pod vlivem art deco.

Jinou kapitolou ale bylo umění malířské a sochařské. Vlivů zde působilo mnohem více, přetrvával kubismus, expresionismus, svou cestu si razil surrealismus. Tam nebylo pro jakýkoliv dekor místo, tam převládaly emoce, sny, vidiny. Z osobností těch dob vynikl například Mondrian, Kandinskij, Picasso, Léger, u nás pak Toyen, Štyrský, Šíma, z fotografů Sudek, Rössler, Drtikol.

Literatura se naopak pustila na tenký led futurismu a dadaismu. To také krásně vystihuje onen nevázaný životní postoj. Hra, fantazie, očekávání zítřků... to přinášeli autoři jako byl Apollinaire, Tzara, Breton, český poetismus zastával Teige, Biebl, Nezval, Seifert, Holan a mnozí další. 

Móda

Móda byla výrazným prvkem. Vznikaly velké módní domy - z těch světových například Chanel, Nina Ricci, Jeanne Lanvinová a další, u nás proslula například Hana Podolská, která mimo jiné oblékala mnohé herečky.

Ženy v art deco

Ve dvacátých letech to začalo, v šedesátých pokračovalo a dnes je to tu zase. Chlapecká vyhublá postava bez prsou a boků. Roztřepený velmi krátce střižený účes, navečer do společnosti uhlazený gelem. Šaty byly z jemných splývavých materiálů, zejména navečer bohatě zdobené korálky, výšivkami, třásněmi. Nezbytností byla pokrývka hlavy - přes den klobouk, většinou úzký, buď se širší krempou nebo naopak zvonovitého tvaru přiléhající k hlavě a různě tvarovaný, případně zdobený. Večerní toaleta vyžadovala odvážnější pokrývku hlavy - obvykle velmi zdobenou čelenku, buď s korálky nebo péry. V kurzu bylo kožešinové boa, boty z jemné kůže, společenské zlaté nebo stříbrné.

Tvar šatů byl poměrně jednoduchý - rovná dlouhá, ale podkasaná halena s páskem nízko pod pasem, spíše na bocích. K ní byla delší nebo kratší sukně, někdy se sklady nebo plisovaná. Tento úbor byl doplňován krátkým kabátkem, popřípadě místo trojdílného kompletu byl volen kostým. V zimě byl oděv doplněn dlouhým pláštěm s velkým kožešinovým límcem. Rukavice i kabelky byly samozřejmostí. Večerní šaty, rovněž krátkých délek, byly z jemnějších materiálů, často průsvitných, které odhalovaly spodní díl.

Ve třicátých letech se přísná tyčkovitá linie změkčila, dámy si začaly kadeřit vlasy a sukně se opět prodlužovaly. U večerních šatů se znovu přistoupilo na zcela dlouhé. Linie ramen se zaoblila a sem tam přibyl volán. I tento měkčí trend nevydržel dlouho a v letech 1936-37 se ramena již honosí vycpávkami a kostým dostává přísnější podobu, která vyústila v jakýsi náznak uniformy.

Muži v art deco

Jejich oblek se nemění tak dramaticky jako dámský. Přesto i zde se najde několik podstatných změn. Předně se postupně přestával nosit frak. Vystřídal jej o něco pohodlnější smoking na večer a oblek skládající se z žaketu a proužkovaných kalhot. Místo cylindru se prosazuje měkký plstěný klobouk. Začínají se nosit barevné košile a jediný rychle se měnící módní doplněk, tedy kravata, ustupuje mírně do pozadí, i když se pochopitelně nosí stále. Z detailů je pak nutno poukázat na manžetové knoflíčky. Bez nich gentleman neexistoval. Jejich tvary byly roztodivné, ti bohatší si pořizovaly i zlaté s briliantkem. To pak žena doma mívala doopravdy poklad.

Použité prameny: Encyklopedie módy
Praha architektonická
Art deco - obrazový průvodce
Wikipedia