Praha 13
Ačkoliv prakticky celá dnešní Praha leží na území, obývaném už od nepaměti, a mnohé archeologické vykopávky to jen dokazují, některé její části jako by teprve nedávno vyrostly na pusté zemi, neobývané nikým. Moderní tvář se tak prolíná s tou původní, historickou a leckde ji i výrazně předčí. Tak tomu je i v městské části Praha 13, skládající se z původních osad, na jejichž území víceméně vyrostla zcela současná zástavba. Dnešní sídliště Velká a Malá Ohrada, Lužiny, Nové Butovice ale i část Stodůlek jsou toho dokladem. Kromě panelové výstavby, která zde vznikala v průběhu osmdesátých, ale i devadesátých let, je dnes Praha 13 typická několika dominantami – je to především Sluneční náměstí, jehož futuristický vzhled už předjímá možnosti budoucí výstavby, ale je to i nadzemní tubus metra protínající Lužiny, v době svého vzniku ojedinělá novinka. Moderní vzhled pak doplňují také obchodní a administrativní centra v Butovicích, kde sídlí mimo jiné i radnice a soukromá poliklinika, ale, a to je jeden z počinů, které zaslouží pozornost, i Komunitní centrum sv. Prokopa, jedna z mála nových církevních staveb v Praze. Ostatně k tomuto světci má tato lokalita blízko.
Leží totiž na vyvýšenině mezi Motolským, Prokopským a Dalejským údolím, kolem prameniště Prokopského potoka. A právě v Dalejském údolí se nacházela uprostřed strmé skály 120 m dlouhá Svatoprokopská jeskyně s poustevnou, v níž podle pověsti sv. Prokop žil. Dnes je bohužel jeskyně v nenávratnu, protože zmizela při zřizování vápencových lomů koncem 19. století.
Sám světec byl ale nejspíš chován v úctě i oblibě, protože kníže Adam Schwarzenberg mu nechal počátkem 18. století zbudovat na temeni skály Prokopského údolí malý kostel v jednoduchém barokním stylu.
Lokalita údolí byla ale zřejmě přívětivá vždy, protože zde při výstavbě sídlišť bylo archeology nalezeno množství předmětů, ukazujících na osídlení už před dvaceti tisíci lety v poslední době ledové. Četné nálezy byly objeveny mimo jiné i ve zmíněné jeskyni. Celkem bylo na území Nových Butovic, mezi Stodůleckým a Jinonickým potokem, nalezeno 65 hrobů z doby lidí únětické kultury, což z nich činí čtvrté největší pohřebiště v Evropě. Ani geologicky zde není nezajímavých míst: Část dnešního Prokopského údolí je tvořena podmořskou prvohorní sopkou a Hemrovy skály, které ční mezi Novou Vsí a Butovicemi jsou pozůstatkem sopečné činnosti z doby před 430 miliony let.
Ale pojďme v historii o trochu blíže: Původní vsi Butovice, Stodůlky, Klukovice, Třebonice vznikaly v průběhu 11. až 14. století, na konci století 19. pak přibyla ještě osada Lužiny. O jejich vývoji a půvabném venkovském charakteru dodnes vypovídají alespoň některé zachované stavby, ať už se jedná o selská stavení a domy nebo pseudogotický kostel sv. Jakuba Většího, vystavěný roku 1903 na místě původního románského kostela, v němž byl zachován kamenný gotický sanktuář ve starých Stodůlkách nebo barokní kaple Nalezení sv. Kříže z let 1743–1754, postavená patrně podle návrhu K. I. Diezenhofera a stojící na rozhraní obcí Stodůlek a Motola. K ní osobně položila základní kámen Marie Terezie, dnes po mnoha let pustnutí je v péči stodůlecké farnosti. Při pouti po památkách lze spatřit ještě osmibokou kapli z roku 1886 se slepými okny a čtyřbokou věžičkou pro zvon v Třebonicích, rovněž tam je i památník padlým v I. sv. válce ze dvacátých let dvacátého století. Součástí Třebonic je také Krteň, místo, patřící ve středověku českým králům. Za husitů se dostala do majetku pražské kapituly a v roce 1667 byla připojena k Chrášťanům. Na vyvýšeném místě stojí kostel sv. Jana a Pavla, který je poslední připomínkou zaniklé Krtně. Byl postaven v pozdně románském slohu v 2. čtvrtině 13. století.
I přes zajímavou historii jde však o městskou část s nejnižším věkovým průměrem v Praze, čemuž napomohla především zmíněná panelová výstavba, která umožnila mladým rodinám bydlení v ne nezajímavé pražské lokalitě.
Zdroj informací: www.praha13.cz , www.csu.cz
